Vysoké Tatry
Jsou Vysoké Tatry vhodné pro rodiny s dětmi? O prázdninách 2022 jsme se to pokusili zjistit a strávili v nich celý týden. Bylo tam nádherně. Tatry s dětmi nejsou žádný strašák – jen je potřeba více plánovat a vybírat kratší, zajímavé trasy. My jsme volili výlety s pěknou přírodou, někdy i hřištěm nebo zábavou po cestě.
Jako velmi strategické místo pro ubytování v blízké vzdálenosti "zubačky" a zároveň za pěkné peníze doporučuju Novou Lesnou – malá vesnička hned u električky (tzv. zubačky), je to i skvělý výchozí bod pro výlety. Koupili jsme si týdenní jízdenku v Popradu a nemuseli tak pokaždé řešit lístky.
První den jsme dorazili večer, ubytovali se, dali si večeři. Děti si pohrály na hřišti a pohladily místní koťátka. Večer jsme plánovali výlet na další den – padla volba na trasu ze Štrbského na Popradské pleso.
Hned ráno nám však začalo pořádně pršet. Skákání po kluzkých kamenech, pláštěnky a mokré boty se staly našimi společníky po celý výlet – rozhodně jsme se tedy nenudili. Trasa měří asi 5 km a zpět jsme šli pohodlnější cestou po asfaltce vhodné i pro kočárky (cesta tam od Štrbského plesa na kočárky rozhodně nebyla). Cesta lesem je příjemná a i v tom dešti se nám šlo dobře. U Popradského plesa je restaurace a malé hřiště s houpačkou a pískovištěm. Na zpáteční cestu jsme využili električku ze stanice Popradské pleso – ta část měří asi 4 km, takže celkem jsme ten den ušli skoro 10 km. Pokud máte menší turisty, je to výzva, ale zvládnutelná. Za nás tedy výlet na Popradské pleso byl moc prima.
Další den jsme měli koupené lístky na Lomnický štít. Cena je vysoká, dlouho jsme proto zvažovali, zda lístky koupit, ale protože se neradi vracíme na stejná místa, rozhodli jsme se to zažít. V Tatranské Lomnici jsme se nejdřív zastavili v Relax parku Jezírko – což je lanové centrum, na rybníku byly i lodičky, skluzavky a skákací hrad. To vše nám zpříjemnilo ráno a čekání na lanovku. Děti se tu navíc hezky vyřádily. Poté jsme lanovkou jeli na mezistanici u Skalnatého plesa. Tam je dřevěné dětské hřiště – už trochu opotřebované, ale poslouží. V restauraci jsme si dali oběd a po krátkém odpočinku šli na další lanovku, která nás zavezla na Lomnický štít. Tato lanovka je malá kabinka pro asi 15 lidí. Vyveze vás do výšky 2 635 m n. m. Nahoře je jen základna lanovky, kavárna (s vysokými cenami) a dva hotelové pokoje. Výhledy byly nádherné – měli jsme štěstí na počasí. Přesto mě Lomnický štít osobně nějak neoslovil, hlavně ve srovnání s Dachsteinem, který nám přišel jako silnější zážitek. Dalším zklamáním bylo zjištění, že nahoře je omezený čas. Při koupi lístků však o tom nikde nebyla ani zmínka. Na Lomnickém štítu můžete být jen 50 minut. Navíc jsem ztratila lístek na cestu dolů a řešila to s personálem. Naštěstí vše dobře dopadlo. Celkově to však tak nějak působilo jako "továrna na peníze".
Příští den jsme si užili osvěžení v Popradském aquaparku. Byla jsem tam s dětmi sama, manžel pracoval. I tak se nám tam moc líbilo a cena za vstup nebyla přehnaně vysoká. Teplá voda, spousta atrakcí, dobré jídlo, animační program – strávili jsme tam celý den a bylo to skvělé.
Následující den jsme vyrazili zubačkou do Tatranské Lomnice, kde je bobová dráha – děti se svezly s manželem. Poté jsme šli na naučný chodník Pramenisko – je tu dřevěný chodníček linoucí se přírodou, bylo to moc pěkné a klidné. Trasa má asi 5 km. Odtud jsme jeli električkou do Starého Smokovce, kde jsme ochutnali Smokoveckou kyselku – železitou minerálku. Překvapivě chutnala všem, i dětem.
Na dalším výletu jsme jeli lanovkou do Hrebienku a odtud šli po zelené značce na Bilíkovu chatu, pak kolem vodopádů Studeného potoka. Byla to vážně nádherná trasa a v úmorném vedru se nám kolem vody šlo o poznání lépe. Všude kolem je pěkná příroda a krásné údolí. Jen s kočárkem se vám tu pojede hodně těžko. Lepší je vzít nosítko. Dále jsme pokračovali na Rainerovu chatu, kde je pěkná dřevěná socha a občerstvení za slušné ceny. Odtud jsme šli na Zamkovského chatu – bylo tu docela fajn občerstvení a u chaty i hřiště, kde se děti zabavily. Zpátky jsme šli Tatranskou magistrálou, pohodlnou cestou vhodnou i pro kočárky. Celá trasa tam i zpět měla cca 7 km a byla skvělá. Dětem se líbil hlavně mostek u vodopádů, kde na vás stříká voda, což bylo v létě velmi osvěžující.
Poslední den jsme si nechali na Štrbské pleso. Půjčili jsme si lodičku na hodinu – doporučuju si sednout tak, abyste veslovali dozadu, je to pohodlnější! Taky by bylo zajímavé půjčit si loďku s průhledným dnem, na nás bohužel nezbyla. I tak to byla romantika, ale pořádně foukalo, takže si určitě vezměte teplé bundy s sebou (i v létě). Po projížďce jsme obešli celé pleso, cestou je dětské hřiště i jsou tu naučné tabule. Mrkla jsem i na Tatras Tower, ale osobně mě to nezaujalo. Ve srovnání s rozhlednou na Dolní Moravě mi to přišlo nevkusně zasazené do přírody. Nakonec jsme ještě využili týdenní jízdenku a svezli se ze Štrbského plesa do Štrby. Chtěli jsme zkusit jízdu po ozubené koleji – vlaky už jsou však nové a vůbec to není poznat. Ale i tak to bylo pěkné zakončení.
Tatry nás moc potěšily. Možná se tam ještě někdy vrátíme – ale nejspíš z jiné strany, třeba z té polské. Příroda je tam krásná, milá, přívětivá – a pro rodiny s dětmi je velmi doporučuji.